Jestli něco nejsem, tak rozhodně nejsem příznivce nudismu. Nemám nic proti nahotě, ale nikdy jsem nepochopila její veřejné sdílení. No a na dveřích sauny je půlmetrový nápis „Ohne Kleidung“! Doprčic!
Stojím před prosklenými dveřmi a koukám na svůj odraz. Mám na sobě plavky, kterým by se po drobných, ale velmi drobných a nepatrných úpravách mohlo říkat kombinéza.
„Tak jo holka, bolí tě po lyžování svaly, chceš si lehnout do tepla. Navíc je ti pětadvacet, už to nikdy lepší nebude. A kdy jindy než teď, když ti málo co visí a plandá! Šup šup svlíkat!“ vedu k sobě vnitřní motivační projev.
Celá motivovaná se v rohu rychle svlékám a ještě rychleji se obmotávám ručníkem. Ten si sice obtočím téměř dvakrát kolem sebe, takže nejsem na místní saunu ani omylem tlustá, za to jsem na ní zřejmě přes příliš vysoká.
Ať se snažím, jak se snažím, jen horko těžko zakryji horní i dolní partie najednou. Přichází dilema. Hrudník nebo pánev? Je to jak Sofiina volba. Když si zakryji jen vršek, bude to vulgární, navíc žiletka v zimě je pro mě sprosté slovo. Když nechám odkrytá ňadra, budu vypadat jak Helga z levného německého porna.
Nakonec se rozhodnu šalamounsky pro dva ručníky. Jak housenka v kokonu si lehám na dřevěné pryčny a užívám si, že jsem v sauně úplně sama.
Zavřu oči a užívám si, jak mé bolavé svaly rozehřívá horký vzduch. V tom se rozrazí dveře a pětkrát za sebou se ozve: „Guten Tag!“
Musím říct, že až do teď dobrý byl. Jenže v tu chvíli vidím, co jsem rozhodně nikdy vidět nechtěla. Čtyři pětapadesátníci odhazují své ručníky, které až do této chvíle plnily roli bederních roušek, pátý se zdráhá, ale nakonec podlehne davu a já mám přímo před očima pět chlupatých pozadí.
Néééé. Pomóc! Co mám dělat? Mám zůstat ležet? Nebo se mám zvednout, pevně držet své ručníky a odporoučet se pryč? Já fakt nevím. Ježiši ty zadky si sedaj oni si sedaj a bože a za chvíli to nebudou jen zadky, co uvidím!
„Andreo! Nekoukej tam!“ zdvihnu na sebe v podvědomí hlas! „Dyť si křesťanka! No to nejsi! Ale jsi pokřtěná! Nečum tam! Zavři oči a mysli na.. na.. na.. Já nevím na co."
„Fuj, to je hnusná piha Tu by si měl nechat vyříznout. Nebo alespoň jí ukázat na kožním,“ zírám na rameno jednoho z mužů, který se zapojuje nejvíc do rušného rozhovoru s ostatními.
Pohled mi stále sklouzává níž a niž. Hnusná piha nehnusná piha, tohle je přirozená zvědavost. Navíc víc podněcovaná tím, že deset chlupatých nohou jejich majitelé rozhodně nedrží u sebe.
Pohledem sjedu až tam, kam bych neměla. Začnu se červenat, což je v sauně normální, ale blbě se u toho hihňat a dostat do oka tik už zas tak ne. Nevím, co dělat a tak pevně svírám ručníky a jednomu po druhém věnuji úsměv.
Ten všichni opětují a dokonce dva na mě významně mrknou. Tak a to je na mě moc. Moc nahoty, moc potu, moc chlupů. Rychle se dekuju.
Po rychlé sprše, po které na sebe navleču své plavky a zahalím se do županu, mě napadá, že příště bych si do sauny měla vzít své brýle, protože až budu mít příště zájem o ztrapnění sebe sama, ráda bych viděla víc než jen rozmazané fleky…
