Bezbranná dívka

Včera jsem dosáhla vrcholu zoufalosti, zvedla jsem telefon a nestydatě jsem pozvala svého kamaráda na čaj a tak. A protože si Tomáš myslel, že jsem se zřejmě přes noc stala hrdinkou jím nenáviděného Sexu ve městě, ihned souhlasil.

Abych byla upřímná neprobudila jsem se s jehlami na nohách, ani jsem se z razu na ráz nestala promiskuitní manhatoňankou, ale už tři dny se léčím s šílenou chřipkou a nutně jsem potřebovala, aby mi někdo skočil do lékárny pro Coldrex a do obchodu pro něco na polívku.

Tom pro mě měl vždycky slabost a dost často mi říkal, jak se mu líbí přirozené a bezbranné dívky.

Já s třemi dny nemytýma vlasama, které jsem si ráno zvládla jen učesat, bez make upu a nevím od čeho jsme měla červenější nos, jestli od rýmy nebo od sledování Zápisníku jedné lásky, jsem byla naprosto přirozená a naprosto a zcela bezbranná, dokonalý objekt k opečovávání.

Tom nikdy neměl ve zvyku chodit na čas, ale tentokrát ani nepadla druhá hodina a už zvonil zvonek. Hned ve dveřích mi vlepil pusu a směle pokračoval dál. „Jdeme nahoru?“ usmíval se na mě.

Tak jako klidně, říkala jsem si, radši zalezu do postele, než abych musela posedávat na sedačce pod dekou. Ani jsem si nevšimla, že cestou za mnou po schodech Tomáš odhazovat koženou bundu, košili i tričko.

V ložnici jsem se zahrabala do postele a přitulila se k svému hrochovi. V tom do pokoje vrazil on. Polonahý polooblečený kamarád se na mě díval, jak kdybych na sobě neměla pyžamo s medvídkem a nebyla zabalená do deky, ale měla na sobě negližé a podpatky.

„Ty dneska nejsi namalovaná,“ podíval se na mě: „ale to nevadí, stejně bychom to zničili!“

Naprosto nechápavě jsem na něj koukala, když doslova dvěma skoky přes pokoj přistál u mě na posteli a snažil se zaujmout místo mého plyšáka.

Než pochopil, že po něm chci vážně jen ten čaj, trvalo to ještě pár sekund.

Tom si očividně tu starost o bezbrannou a přirozenou dívku představoval úplně jinak než já. Byl rudý úplně všude, když vyrazil sbírat své svršky, aby mi mohl vyrazit do krámu pro krabici kapesníků a mě došlo, že na čaj a tak nezvou kamarády bezbranné dívky…