Ženské zbraně

Po půl roce pár dní volna spolu a 24/7 v telce běží sport. Soupeřit se sportovním balíčkem chce pořádný trénink a dokonalou taktiku. A tu já neměla, takže jsem už v úterý prohrávala 2:0 na zápasy.

Dva dny sněhu, ledu, lyží, puků, kamenů na ledě, skoků do dálky, výšky, šířky, možná i cvrnkali kuličky…

„Zlato? Pojď na oběd!“ v zástěrce s drdolem pravé hospodyňky vytahuji z trouby pizzu – tak jo nevytahuju ji z trouby, ale z kartónové krabice. Snaha tu je!

„Pizza! No boží. Tu si můžeme dát u televize. Pojede Sáblíková! Pojď nebo o to přijdeš!“ Závod mi neušel a navíc jsem u něj přišla na spásnou myšlenku. Půjdeme bruslit! Žádný Eurosport, ale romantika. Představuju si scénu jak z romantického filmu, já v sukýnce a kabátku s nosem zavrtaným v huňaté šále. Ruku v ruce kroužíme po ledové ploše.

První zádrhel nastává, když je můj zateplený krasobruslařský outfit zavrhnutý a jsem donucená jít ve sportovním, ale šálu si i tak vybojuju.

Jo, už jsem se zmínila, že jsem nebruslila deset let? Ale co to se nezapomíná! Nooo. Možná maličkato. Malinko. Ty brusle byly vždy tak vratké? A ono to klouže. Jej ono to šíleně klouže. Klepou se mi kolena a to stojím ještě na gumové cestičce před ledem.

I tak mě můj optimismus neopouští. Tak jo nejsem Sáblíková a asi neskočím trojitýho Lutze ani čtverýho Salchowa, ale nemusím koukat severskou kombinaci a užijeme si trochu společného pohybu. Feromony, držení se za ruku, to nám může jedině prospět.

Někde vzadu v mé hlavě můj výkon komentuje Robert záruba: „Anó, Hynková skáče na ledovou plochu, již je zde, opatrně, velice opatrně se odráží! A promiňte, neodráží, nechává se táhnout za levou ruku po ledě a něco křičí. Počkejte, co to křičí? Ach ano, křičí, že se zabije a chce zastavit. Ale to nevadí! Andreo, jeď! Jeď!“

Sexy komentátoři, i když jsou jen ve vaší hlavě, se mají poslouchat a tak se překonávám a začínám bruslit. A ono to jde. Jo no fakt! Sama se divím. A dochází mi jedna věc. „Do prdele, já neumím brzdit!“

Držím se Michalovy paže, tak silně, že by si mě i zkušený entomolog mohl splést s pořádně přisátým klíštětem a nelidsky křičím.

Po vaně a grogu, který obsahoval víc rumu, než čaje mi došlo, že svůj zadek můžu využít daleko líp, než padat na něj na led!

Za jedno odpoledne se mi povedlo srovnat skóre.

Teda částečně… Od kdy se v zimě kope fotbal? :D